Kč
EUR
Průvodce inkontinencí – řešíte nechtěný únik moči?
Inkontinence – samovolný únik moči
Inkontinence je stav, kdy dochází k nekontrolovatelnému úniku moči. V té chvíli ho nelze ovládat vůlí a nemusí být ani zpozorován. Příčinou inkontinence je v prvé řadě porucha funkce svěračů a svalů pánevního dna. Z těchto příčin se únik moči často vyskytuje po porodu. Inkontinence však znepříjemňuje život i mužům. Základní řešení je jednoduché – používání inkontinenčních pomůcek, které odpovídají míře vašich potíží. Skutečnost, že je nutné „něco nosit“, může pro některé ženy a muže představovat zostuzení, že ještě přeci nejsou tak staří na takové „hygienické potřeby“, že to bude přes oblečení poznat, že to bude cítit apod. Až si pacienti používání inkontinentních pomůcek osvojí, zjistí, že dnes už se jedná o velmi diskrétní řešení, které přináší lidem s inkontinencí jistotu a bezpečí.
Proč únik moči znepříjemňuje život?
Vůlí neovlivnitelný únik moči není jen zdravotní problém, ale zároveň může představovat osobní i společenský hendikep. Právě skrze společenský život se z inkontinence může stát až noční můra, kdy je tato nemoc startem sociálních fobií a depresí. Na základě informovanosti těchto případů rapidně ubylo. Základem je si problém s udržením moči přiznat a poradit se s lékařem. Mnoho lidí si však tyto potíže zdráhá přiznat a odborníka tak vyhledá méně než 10% z nich. Skutečný počet lidí, kteří inkontinencí doopravdy trpí, proto nelze určit. To, co se ale ví - inkontinence postihuje ženy 2x častěji než muže. Běžně se objevuje po 60. věku a stále častěji s přibývajícím věkem. Diagnostika a vhodná léčba přitom vede ke zkvalitnění života už od prvních týdnů.
Typy inkontinence – jaké jsou stupně postižení?
Inkontinence se rozlišuje podle typu a podle závažnosti potíží. Podle stupně závažnosti (klasifikace dle Ingelmanna- Sundberga) se hovoří o třech úrovních.
- 1. stupeň – únik moči při zvýšení tlaku v břiše, např. při kašli, kýchání, smíchu, skákání.
- 2. stupeň – už při běžných činnostech, jako je běh nebo zvedání těžších věcí.
- 3. stupeň – nejzávažnější, moč uniká i v klidu, dokonce vleže, bez jakékoli fyzické aktivity.
Podle typu se inkontinence dělí na několik forem:
- stresová, urgentní či smíšená
- reflexní, paradoxní či extrauretrální
- poporodní
Stresová inkontinence
Stresová inkontinence je nejčastějším typem úniku moči. Vzniká při zvýšení nitrobřišního tlaku. Důvodem bývá oslabení svalů pánevního dna, zvýšená pohyblivost hrdla močového měchýře nebo porucha svěrače močové trubice. Objevuje se při běžných každodenních aktivitách jako je kýchání, kašlání, smích, zvedání břemen, běh a jiné sporty. Mezi hlavní rizikové faktory patří porod, zvláště pokud je komplikovaný, prodloužený nebo pokud má dítě vyšší porodní hmotnost. Po porodu totiž často dochází k povolení svalů pánevního dna nebo k poranění nervů a svalů, které ovlivňují močení. Léčba stresové inkontinence bývá buď konzervativní, tedy zaměřená na cvičení pánevního dna a případné podávání estrogenů, nebo chirurgická, pokud jednodušší metody nepomáhají.
Urgentní inkontinence
Urgentní inkontinence je též známá pod pojmem syndrom hyperaktivního močového měchýře, zkráceně OAB - over active bladder syndrom. Typickým příznakem je náhlé, silné nutkání na močení, které se objevuje častěji než obvykle – více než 8x za den, někdy i v noci. Příčinou bývá zvýšený tlak v močovém měchýři už při malém množství moči. Zvýšený tlak může být způsoben zvýšenou citlivostí receptorů nebo mimovolní aktivitou svalů močového měchýře. Léčba bývá nejčastěji farmakologická přes výdej na recept. Používají se léky, které zklidňují činnost močového měchýře a zvyšují jeho kapacitu. Patří sem mj. solifenacin a darifenacin (Vesicare, Urizia, Zabcare aj.) či mirabegron (Betmiga).
Smíšená inkontinence
Smíšená inkontinence je kombinací stresové a urgentní formy. Tím dochází k úniku moči jak při fyzické zátěži, tak i při náhlém nucení na močení i při malém množství moči v močovém měchýři.
Reflexní inkontinence
Reflexní inkontinence je dalším typem úniku moči, který vzniká v důsledku poruchy nervové regulace močení, např. po poranění míchy nebo při onemocněních centrální nervové soustavy. V takovém případě dochází k samovolnému vyprázdnění močového měchýře při jeho naplnění bez možnosti vědomé kontroly.
Paradoxní inkontinence
Paradoxní inkontinence je stav, kdy moč uniká z přeplněného močového měchýře, který se nedokáže zcela vyprázdnit. Typickým projevem je neúplné močení, kdy v močovém měchýři zůstává větší množství zbytkové moči. Jakmile tlak v měchýři převýší tlak v močové trubici, moč začne samovolně odtékat. Tato situace vzniká např. při poklesu dělohy, při sníženém napětí svalů močového měchýře nebo jako následek gynekologických či onkologických operací.
Extrauretrální inkontinence
Extrauretrální inkontinence je posledním typem inkontinence, při kterém moč nevytéká z těla běžnou cestou přes močovou trubici, ale jiným otvorem. Může jít o vrozenou vadu, kdy se močový měchýř nebo močovody nevyvinou správně. Typickým příkladem je tzv. extrofie močového měchýře, kdy je měchýř už od narození otevřený směrem ven a jeho stěna je viditelná na povrchu břicha. Dalším případem je ektopický ureter, kdy močovod coby trubice odvádějící moč z ledviny ústí mimo močový měchýř a to např. přímo do pochvy nebo močové trubice. Tato patologie způsobuje trvalý únik moči. Extrauretrální inkontinence ale může vzniknout i později v životě, například po operacích v oblasti pánve, při úrazech nebo v důsledku vytvoření urogenitální píštěle.
Poporodní inkontinence
Jak název napovídá, přirozený porod má nespočet benefitů pro matku i dítě a pak některá úskalí; poporodní inkontinence je jedním z nich. Po porodu může dojít k povolení svalů pánevního dna a k následnému snížení tlaku v dutině břišní za současného oslabení svěrače močového měchýře. Už během těhotenství bříško vytváří zvýšený tlak na močový měchýř a projevuje se to i častějším močením. To budoucí maminky dobře znají. Během porodu dochází k natahování svalů i nervů pánevního dna, může dojít k jejich poranění, k rozvolnění svalů a snížení citlivosti v celé oblasti. Následkem tohoto zatížení může vzniknout přechodná poporodní inkontinence. Pokud se žena o pánevní dno stará a mj. svaly posiluje, do půl roku po porodu se většina těchto změn upraví. Vrátit pánevní dno do kondice pomáhají například Kegelovy cviky a hormonální jóga. Vhodná aktivní rehabilitace dokáže pánevní dno aktivovat a následně uvolňovat synchronizovaně s dýcháním. Doporučováno je cvičit již během těhotenství, protože posílení svalů pánevního dna může usnadnit také průběh porodu. Ochablost svalů pánevního dna se může různou měrou promítat do bolestí zad především v bederní oblasti. Cvičení je důležité i s ohledem na skutečnost, že během těhotenství a v období kojení není možná žádná cílená farmakoterapie. K prevence úniku moči se řadí také udržování zdravé hmotnosti, omezení sedavého způsobu života, ale i extrémní fyzické zátěže. Pacientka může využít možnost předepsání inkontinenčních pomůcek na poukaz. Podle stupně a typu inkontinence jsou hrazeny pojišťovnou (podle tabulek jeden poukaz v množství cca na 3 měsíce).
Únik stolice – týká se vás fekální inkontinence?
Únikem stolice trpí minimálně 2% lidí, reálné číslo je pravděpodobně vyšší s ohledem na delikátnost problému, kvůli které se většina postižených stydí se na svého lékaře obrátit. Základem léčby je bohužel právě konzultace s lékařem. Častější bývá tento problém u žen, kdy má anatomický i hormonální základ. Důvodem bývá opět oslabení svalů pánevního dna a nebo poškození svěrače. Příčinou bývá opět poporodní zátěž při komplikovaném porodu, dále pokročilejší věk, obezita, nevyvážená strava, chronická zácpa nebo naopak průjem a také neurologická onemocnění (mozková mrtvice, pooperační poranění). Léčba zahrnuje cvičení na posílení pánevního dna, farmakoterapie z rukou lékaře, chirurgické zákroky, mj. neurostimulace v pánevní oblasti. Při úniku stolice ideálně navštivte specialistu - proktologa, který určí závažnost postižení, zahájí diagnostiku k odhalení příčiny a může vám předepsat tolik potřebné inkontinenční pomůcky. Nemusíte na to být sami, s pomocí lékaře značně přispějete ke zkvalitnění svého života a předejdete sociální fóbii (životu v ústraní), v kterou tento problém může vyústit.
Kdy se s únikem moči obrátit na lékaře?
Možná vás to překvapí, ale odpověď zní vždy. Inkontinence není normálním stavem a pokud ho nebudete řešit, sám se nespraví, spíše se bude časem zhoršovat. Únik moči může být současně příznakem vážnějších obtíží, mj. nediagnostikované nebo špatně kompenzované cukrovky či zánětu ledvin. V prvním kroku se obraťte na svého praktického lékaře, který se vás vyptá na důležité informace a následně odešle k odborníkovi - většinou na urologicko-gynekologickou ambulanci. V té pomocí diagnostických metod stanoví typ a stupeň inkontinence a kromě léků mohou pomoci i předepsáním inkontinenčních pomůcek, které pomáhají pacientovi cítit se v bezpečí bez obav nechtěného úniku moči na veřejnosti.
Únik moči při zánětu močových cest
Inkontinence může být akutním příznakem zánětu močových cest, při kterém často dochází s urgentnímu nucení na močení. Neléčený zánět dolních močových cest se může rozšířit do těch horních, tedy do ledvin, což může v řádu hodin vyústit v bolestivý až život ohrožující stav. Zánět ledvin provází bolest zad a vysoké horečky. Léčba je ve své podstatě jednoduchá, zahrnuje nasazení antibiotik a navýšení pitného režimu. Na podporu močových cest se osvědčila především D-manóza, která zabraňuje uchycení bakterií na stěně močového měchýře a při prevenci i léčbě zánětu močových cest se používá dlouhodobě. Brusinkový extrakt je pro své benefity také velmi známý. Vitamin C je rovněž doporučován pro svou kyselost, která brání růstu bakterií.
Diagnostika inkontinence
Správná diagnostika inkontinence je základem úspěšné léčby. Důležitá je úplná anamnéza (vaše zdravotní historie včetně operací) a kompletování všech průvodních symptomů, důležité je znát frekvenci močení, jak často se objevuje nutkání a jak moc dochází k nechtěným únikům. Příznaky, které vás trápí, mohou signalizovat i jiná onemocnění, které je potřeba správně léčit (mj. diabetes, roztroušená skleróza, výhřez plotýnky). Inkontinence může vznikat také jako následek užívání léků, např. diuretik nebo antidepresiv. Únik moči také často doprovází infekce močových cest.
K orientačnímu posouzení potíží se mohou použít také standardizované dotazníky, které pacientka vyplňuje u praktického lékaře. Už tyto odpovědi dokáží lépe popsat typ a závažnost obtíží a rozhodnout, zda je vhodné odeslání ke specialistovi na urogynekologii. Nejčastěji se používají dotazníky ICIQ-SF, OAB-VS nebo PPIVS, které jsou zaměřené na různé formy inkontinence a příznaky hyperaktivního močového měchýře. Součástí základního vyšetření bývá vyhodnocení mikčního deníku. Žena či muž si do něj po dobu 24 hodin zapisují čas a množství každého močení a také momenty, kdy k nechtěnému úniku moči došlo. Získané údaje pomáhají zhodnotit, jak často pacient(ka) močí a jaký objem má močový měchýř. Doplnit lze i laboratorní rozbor moči, tzv. biochemie moči, která může odhalit infekci nebo jiné změny v močových cestách. Diagnostika u žen dále zahrnuje gynekologické vyšetření - vyšetření svalů pánevního dna, sestupu orgánů a stav sliznic intimních partií. Součástí diagnostiky bývá ultrazvuk (transvaginální sonda), který vyloučí organickou příčinu inkontinence, např. útlak močového měchýře.
Komplexní urogynekologické vyšetření zahrnuje kontrolu citlivosti v oblasti hráze (tzv. perineální čití), dále tzv. kašlací test, při kterém se sleduje, zda při kašli dochází k samovolnému úniku moči. Dříve se používal i test vážení vložek (pad weight test), kdy se porovnávala hmotnost suché a použité vložky. Od této metody se už postupně ustupuje, protože existují přesnější způsoby vyšetření. Pokud je potřeba přesnější posouzení, provádí se urodynamické vyšetření, které hodnotí, jak močové cesty fungují. Skládá se ze tří částí – cystometrie, profilometrie a uroflowmetrie.
- Cystometrie zkoumá, jak se močový měchýř chová při plnění. Do měchýře se tenkou hadičkou (katetrem) pomalu napouští sterilní tekutina a lékař sleduje, při jakém množství se objeví první pocit nucení a jaká je celková kapacita měchýře. U žen se syndromem hyperaktivního močového měchýře (OAB) se nutkání objevuje už při malém objemu a celková kapacita bývá nižší než obvykle.
- Profilometrie je vyšetření, které měří tlak uvnitř močové trubice. Katetr s malým senzorem zaznamenává tlak po celé její délce. Tento test se využívá hlavně u žen se stresovou inkontinencí, protože pomáhá posoudit, jak dobře močová trubice drží moč. Vyšší tlak bývá naměřen u žen, které nerodily přirozenou cestou, zatímco po porodu může být tlak nižší kvůli oslabení svalů pánevního dna.
- Uroflowmetrie dokáže změřit, jak moč z těla odtéká – sleduje objem, délku a rychlost močení, ale také to, kolik moči zůstává v měchýři po vymočení (tzv. postmikční reziduum).
Inkontinenční pomůcky – co předepisuje lékař?
Inkontinenční pomůcky pochopitelně zvyšují kvalitu života, psychickou i sociální pohodu. Únik moči není jen zdravotním problémem, ale také hygienickým. Volba inkontinenční pomůcky závisí na vašem věku a typu inkontinence, současně na vašem životním stylu, jak aktivní vedete život, či jste imobilní na lůžku. Inkontinenční pomůcky jsou zdravotnickými prostředky z 2. skupiny číselníku, tedy vložky, pleny, kalhotky, prostředky pro sběr moči a prostředky na hygienu-ubrousky a mycí pěny. Předepsat vám je může geriatr, gynekolog, urolog, neurolog, pediatr, nefrolog, chirurg a praktik pro děti a dorost. Od roku 2022 také zdravotní sestra v domácí péči. Poukazy lze předepisovat na dobu maximálně 3 měsíce (spotřeba na čtvrt roku). Při splnění indikace lze předepisovat pomůcky už dětem od 3 let věku. Na jeden poukaz lze vydat pouze jeden typ zdravotnického prostředku; lékař vám však může vystavit více poukazů.
Dle stupně inkontinence se inkontinenční pomůcky dělí:
- Na 1. stupeň – únik moči 50-100ml za 24h, zdravotnické prostředky jsou potřeba nepravidelně např. při kašli, zvedání břemen, tedy při stresové inkontinenci. Hrazeno bývá až 150 ks inkontinenčních pomůcek za měsíc do výše úhrady 449,65 Kč.
- Na 2. stupeň – únik moči 100-200ml za 24hod, zahrnuje i únik stolice, pomůcky jsou používány denně. Hrazeno bývá až 150 ks inkontinenčních pomůcek za měsíc do výše úhrady 900 Kč.
- Na 3. stupeň – únik moči více jak 200ml za 24 hodin, při smíšené inkontinenci, často u imobilních pacientů připoutaných na lůžko, únik moči bez vědomé kontroly. Měsíční úhrada pomůcek je do výše 1700 Kč.
Inkontinenční vložky pro ženy i muže
Inkontinenční vložky absorbují moč a pohlcují zápach. U vložek je preferována nenápadnost a zároveň prodyšnost. Vložky na únik moči mají 3 základní vrstvy. Povrchová vrstva je v přímém kontaktu s kůží, měla by být prodyšná a jemná. Někteří výrobci přidávají např. výtažek z Aloe Vera pro podporu regenerace kůže. Savé jádro je vícevrstevné, mění tekutinu na gel a neutralizuje zápach pomocí deodorantů. Nepropustná vrstva zabraňuje prosáknutí a minimalizuje protečení. Výběr vložky zohledňuje mobilitu a životní styl pacienta. Nejdůležitější je zvolit správnou velikost. Menší vložka proteče, neobsáhne očekávaný objem uniklé moči, větší vložka může působit nekomfortně a její používání je ze své podstaty zbytečné. Výrobci inkontinentních vložek nabízejí sady velikostí na zkoušku. Vzorky obdržíte u lékaře, ve vaší lékárně nebo vám dorazí poštou. Pro muže existují tvarově specifické vložky - miskovitý tvar či kapsička na penis.
Inkontinenční vložné pleny jsou velké vložky. Používají se u 2. stupně inkontinence, mají větší rozměr pro vyšší savost a postranní pružné manžety, užší přední a širší zadní část. Dalším typem vložných plen jsou separační pleny používané při inkontinenci stolice např. pro zacévkované pacienty. Nemají fixační proužek, proto se používají současně s fixačními kalhotkami (nutno měnit po 1-2 dnech jako spodní prádlo).
Inkontinenční absorpční kalhotky
Inkontinenční absorpční kalhotky se používají především u středně těžké a těžké inkontinence, tedy u 2. a 3. stupně. Jsou navržené tak, aby poskytovaly maximální jistotu a pohodlí i při větším úniku moči. Vnitřní strana kalhotek je vybavená ochrannými manžetami, které zabraňují protečení, a také indikátorem vlhkosti. Ten mění barvu ve chvíli, kdy je potřeba kalhotky vyměnit. Podle tvaru a způsobu použití se rozlišují 3 základní typy. Prvním jsou kalhotky typu Slip, které se zapínají na boční lepítka a tvarem připomínají klasické dětské pleny. Díky háčkům na lepítkách je lze snadno připevnit i znovu upravit. Typ Belt má po obvodu pasu upínací pás, do kterého se savá část jednoduše připne. Tento typ se využívá hlavně u ležících nebo hůře pohyblivých pacientů, protože usnadňuje výměnu i manipulaci. Poslední variantou jsou kalhotky typu Pants, které se oblékají jako běžné spodní prádlo. Mají široký elastický pas, dobře drží tvar a umožňují pohodlné nošení při běžných denních aktivitách. Mezi známé výrobky tohoto typu patří např. Tena Pants a Molicare Mobile. Speciální kategorií jsou bariatrické absorpční kalhotky, určené pro osoby s vyšší hmotností, konkrétně s BMI 35 a více. Tyto produkty mají větší rozměry, zesílené švy a přizpůsobený střih, aby zajistily pohodlí i bezpečnou fixaci.
Kromě jednorázových kalhotek je k dispozici také speciální absorpční spodní prádlo pro ženy i muže (boxerky) určené k opakovanému použití (savé jádro je schopno určitý objem moči zadržet). Podobným typem jsou fixační kalhotky, které jsou určeny k fixaci inkontinenční vložky nebo vložné pleny, a také poporodních vložek. Prádlo se dá omývat v ruce nebo prát v pračce.
Absorpční podložky
Pro ochranu lůžka u inkontinentních pacientů se používají inkontinenční podložky. Používají se také při výměně plen. Vyrábí se v různých velikostech a stupních savosti. Standardní velikost je 60x60cm nebo větší 60x90cm až 120x90cm. Savost je označena počtem kapek. Na trhu jsou k dispozici také ekologické opakovaně pratelné absorpční podložky.
Jak se liší menstruační vložka od té inkontinenční?
Menstruační vložky a inkontinenční vložky se sice na první pohled podobají, ale jsou určené pro odlišné situace. Menstruační vložky jsou navržené pro zachycení menstruační krve, která má jinou hustotu než moč. Inkontinenční vložky mají proto výrazně vyšší savost a rychleji odvádějí tekutinu dovnitř savého jádra, aby povrch zůstal suchý. Jsou také vybavené speciálními materiály, které neutralizují zápach moči. Také jejich konstrukce je uzpůsobená většímu objemu tekutin. Menstruační vložky sice také mívají anatomický tvar, lepicí pásky i schopnost pohlcovat pachy, ale nejsou určeny pro zadržení moči a při inkontinenci by neposkytly dostatečnou ochranu ani pohodlí. Proto je vhodné používat pomůcky určené přímo na inkontinenci – ty zajistí jistotu, sucho i diskrétnost.
Léčba inkontinence – kdy je nejlepší operace?
Léčba inkontinence se vždy odvíjí od jejího typu a závažnosti. U stresové inkontinence je první volbou vždy rehabilitace svalů pánevního dna – tedy cílené cviky zaměřené na posílení svalstva, které pomáhá udržet moč. U žen po menopauze se často doporučuje i lokální léčba estrogeny (vaginální krém na předpis), která zlepšuje prokrvení a pružnost tkání v oblasti močové trubice a pochvy.
Pokud konzervativní léčba, především cvičení, nestačí, přistupuje se k chirurgickému řešení. Nejčastěji se používá tzv. TVT (tension-free vaginal tape), tedy polypropylenová páska během operace umístěná pod močovou trubici. Tato metoda byla poprvé zavedena v 90. letech 20. století a stala se celosvětově rozšířeným standardem. Páska funguje jako podpora svěrače, tedy drží močovou trubici ve správné poloze a zabraňuje jejímu samovolnému otevření při zvýšení tlaku v břiše.
Novější variantou je TVT-O (transobturátorová páska), která se zavádí jiným směrem a to přes otvor v pánevní kosti. Tento postup je šetrnější, zkracuje dobu rekonvalescence a snižuje riziko poranění močového měchýře nebo cév. V praxi má tato metoda vysokou úspěšnost okolo 90–95 %. Naopak není vhodná pro pacientky s výraznější nadváhou (páska se hůře napíná a účinnost může být nižší).
U urgentní inkontinence, tedy syndromu hyperaktivního močového měchýře, je cílem léčby především potlačení obtěžujících příznaků – častého močení, náhlého nucení či nočního vstávání. Základem je užívání léků, které působí na receptory v močovém měchýři. Nejčastěji se používají tzv. parasympatolytika, která tlumí nadměrné stahy svaloviny močového měchýře a prodlužují intervaly mezi močením. Starší léky první generace (např. Spasmed) často vyvolávaly nežádoucí účinky – sucho v ústech, zácpu, zhoršení paměti či zmatenost, protože nežádoucně působily také v mozku.
Modernější léky druhé generace, jako jsou solifenacin nebo darifenacin (Vesicare, Urizia, Zabcare, Emselex nebo Asolfena), působí cíleněji a tyto nežádoucí účinky se u nich objevují jen výjimečně. Nejsou ale vhodné pro pacienty s glaukomem (zeleným zákalem), těžkými poruchami srdečního rytmu nebo myastenií gravis. Pokud pacientka tyto léky netoleruje, používají se tzv. beta3-adrenergní agonisté, které naopak močový měchýř uvolňují. Nejčastěji se používá účinná látka mirabegron (Betmiga). Tento lék lze podávat i pacientům, u nichž nejsou parasympatolytika vhodná. Účinek farmakoterapie se obvykle projeví během několika týdnů, naplno pak přibližně po třech měsících pravidelného užívání. U většiny pacientek (asi 70–80 %) dochází ke znatelnému zmírnění potíží a zlepšení kvality života.
Doopravdy pomáhá cvičení?
Na pánevní dno je v článku několikrát odkazováno. Tvoří ho skupina malých, ale velmi důležitých svalů a vazů v dolní části pánve, které uzavírají spodní okraj dutiny břišní. Tyto svaly mají zásadní vliv na stabilitu těla, správné vyprazdňování i funkci pohlavních orgánů. Je tedy zřejmé, že by o ně měli pečovat nejen ženy, ale i muži. Důležitou součástí pánevního dna je tzv. diaphragma pelvis, kterou tvoří sval kyčlokostrční, kostrční a zdvihač řitě. Jejich pravidelné posilování zlepšuje držení těla, zmírňuje bolesti zad, podporuje zotavení po porodu, působí jako prevence bolestivé menstruace a snižuje riziko inkontinence.
Kegelovy cviky
Nejznámější metodou posilování jsou Kegelovy cviky, které popsal americký gynekolog Arnold Kegel už v roce 1948. Cílem je naučit se vědomě ovládat svaly pánevního dna – nejlépe vleže, jako byste chtěli zadržet proud moči. Jemně vtáhnete konečník a pochvu směrem dovnitř a nahoru. Pohyb by měl být co nejjemnější, čímž docílíte aktivaci správných svalů. Přirozeně se zapojují i hýždě, břicho nebo stehna, ale ty byste měli nechat pokud možno neaktivní.
Neméně důležitá je i relaxace pánevního dna – tedy schopnost svaly zcela uvolnit. Stačí zhluboka dýchat do břicha a vědomě povolit napětí. Cvičení spočívá ve střídání stažení a uvolnění, přičemž kontrakce trvá maximálně 10 sekund a uvolnění přibližně stejně dlouho. Doporučuje se provádět 30–50 opakování, ideálně 3x denně. Klíčem je pravidelnost, správné dýchání do bránice a postupné propojení s dechem tak, aby se aktivace pánevního dna stala přirozenou součástí každého pohybu.
Posilování svalů pánevního dna bez cvičení?
Kromě klasických Kegelových cviků lze pánevní dno posilovat i pomocí modernějších metod, jako je biofeedback nebo elektrostimulace. Biofeedback vám ukáže, zda správně aktivujete svaly pánevního dna, při cvičení sledujete pohyb indikátoru nebo zvukovou zpětnou vazbu. Elektrostimulace využívá jemné elektrické impulzy k aktivaci oslabených svalů, což může být užitečné v situaci, kdy svaly neumíte cíleně stahovat. Jedním z takových přístrojů je křeslo BTL EMSELLA, na které se oblečená posadíte na dobu 20-30 minut. Během rehabilitace pociťujete jemné brnění a kontrakce svalů pánevního dna (míru si nastavíte podle svých pocitů, s dalšími procedurami můžete míru stimulace navyšovat). Účinnost terapie je velmi individuální, můžete zaznamenat zlepšení příznaků inkontinence nebo naopak nepocítit žádnou změnu.
Doplňky stravy při inkontinenci – pomáhá příroda?
Doplňky stravy zaměřené na inkontinenci mohou být podpůrným doplňkem ke komplexní péči o močové cesty, zejména při lehčích formách inkontinence nebo během menopauzy. Přírodní přípravky jsou hojně využívány ke zmírnění potíží s únikem moči a jejich účinek je potvrzen také studiemi.
- Ive InkontinStop: doplněk stravy určený pro ženy v menopauze a postmenopauze, obsahuje extrakt ze semene tykve obecné, který podporuje normální funkci močového ústrojí; užívá se 1x denně.
- Dr. Böhm Dýňové tablety pro ženu: jak název napovídá, obsahují extrakt ze štýrské dýně, bohatý na lignany, které mohou posilovat pánevní dno a stěnu močového měchýře.
- Blokurima URO+: doplněk stravy s obsahem extraktů z rostlin, které při delším užívání podporují funkci močových cest a močového měchýře.
Péče o pokožku při inkontinenci
Při inkontinenci je pokožka namáhána a proto je důležité o ní náležitě pečovat. Nejvhodnější je používat cílené přípravky speciálně určené k péči o takto oslabenou citlivou kůži. Základem je důkladné mytí vlažnou vodou a jemným mýdlem s neutrálním pH (Tena Wash, MoliCare Skin) a následné šetrné osušení pokožky. Při výměně inkontinenčních pomůcek je vhodné nechat pokožku krátce „dýchat“ a poté aplikovat ochranný bariérový krém nebo pěnu, které dokáží zabránit podráždění a vzniku zánětů. Pro rychlé osvěžení, např. mimo domov, jsou ideální vlhčené ubrousky (Seni Care, MoliCare Skin, TENA Wet Wipes). Zcela pochopitelná a velmi důležitá je včasná výměna inkontinenčních pomůcek a to v ideálním případě po maximálně 8 hodinách. Na stavu kůže a jejích schopnostech regenerace je přímo navázána správná životospráva, zejména dostatečný příjem bílkovin a pitný režim. Největším omylem je snažit se únik moči omezit sníženým pitným režimem. To má za následek mnohá další zdravotní rizika. U pacientů, kteří jsou trvale nebo převážnou část dne na lůžku, je rovněž zásadní správný výběr matrace. Zdravotní matrace by neměla být ani příliš tvrdá, ani příliš měkká. S tím souvisí i pravidelné polohování jako prevence proleženin. Pokud se pokožka podráždí a je začervenalá, je vhodné použít speciální ochranné krémy nebo pasty při mykotickém onemocnění (např. Imazol krémpasta, Canesten krém).
Související články
