Kč
EUR
Šedý a zelený zákal – kdy hrozí slepota?
Oči a náš život
Oči provází člověka nejen v každodenním životě, ale i v jazyce – odrážejí totiž emoce, vztahy i nálady. Často se říká, že oči jsou „oknem do duše“ a skutečně – někdy doslova „září radostí“. Pohledem můžeme lichotit, když po někom „házíme očkem“, nebo se s druhým dorozumět „mezi čtyřma očima“. Co se nám líbí, to nám „padne do oka“, naopak když nás něco rozzlobí, máme v očích „hromy blesky“. Ať už jde o pastvu pro oči, hluboký pohled do očí nebo jen o to, že je chápavě přivřeme, oči hrají hlavní roli nejen ve vidění, ale i ve vyjadřování lidských pocitů.
Lidské oko
Oko je dlouhé přibližně 25-27 milimetrů. Jeho anatomická osa neprobíhá zcela rovnoběžně s osou optickou, tzn. že žlutá skvrna (místo nejostřejšího vidění) neleží přesně na zadním pólu oka. Oči jsou tedy fyziologicky umístěny šikmo. V základní stavbě oka rozlišujeme čtyři části: ochranný aparát, části lámající a spojující světlo, receptory citlivé na světlo a nervová vlákna vedoucí podněty. Čípky jsou koncentrovány především v oblasti žluté skvrny, sem dopadají paprsky světla při fixaci nějakého předmětu. Ty, které dopadají mimo tento prostor, jsou registrovány tyčinkami, jsou tedy vnímány pouze jako vjemy světlo-stín.
Oči leží dobře chráněny v kostěných očních důlcích lebky, které jsou navíc vystlány měkkou tukovou tkání. Tento stavební tuk se i při velkém hladovění odbourává jen velmi pomalu. Chrání oči jako pružný nárazník a umožňuje klouzání oční koule. Šest párových okohybných svalů pohybuje okem ve všech směrech. Svalovina je bohatě inervována a velmi citlivě řízena. Umožňuje reflektoricky souběžné pohyby oběma očima.
Proces vidění a optický systém oka
Samo o sobě je vidění velmi komplikovaným biochemickým a biofyzikálním procesem, jehož detaily objasnila teprve moderní fyziologie a výzkumy smyslového vnímání. Světelný paprsek, vycházející od pozorovaného předmětu, dopadá na příslušnou část sítnice obou očí. Optickým systémem oka vzniká na sítnici zmenšený a také převrácený obrázek předmětu (jako na filmu). Viditelné světlo způsobí podráždění zrakových buněk sítnice odpovídající předloze. Zrakové buňky zachycují jen elektromagnetické vlny určitých vlnových délek. V oblasti ostrého vidění reagují především barevně vnímající čípky a zaregistrují dopadající světelný podnět podle jeho intenzity a barvy. Podobně jako je fotografie na ofsetovém tisku rozčleněna do mnoha bodů, je rozložen i viděný předmět. Zvláštním jevem je adaptace, přizpůsobivost oka různému osvětlení.
Vidění ve tmě – co je šeroslepost
Z vlastní zkušenosti víte, že když vstoupíte do tmavé místnosti, třeba do potemnělého kina, zpočátku nic nevidíte. Oči potřebují čas, aby se přizpůsobily nedostatku světla. Tento proces se nazývá adaptace na tmu a v oku při něm probíhají složité změny. Za denního světla používáte především čípky, které umožňují barevné vidění, ale potřebují k tomu dostatek světla. Jakmile se setmí, jejich funkci přebírají tyčinky, které reagují i na minimální množství světla – ale nerozeznávají barvy, proto je ve tmě každá kočka černá. Citlivost oka se během adaptace může zvýšit až 200 000krát. Klíčovou roli v tomto procesu hraje látka zvaná oční purpur (rodopsin), která vzniká z vitaminu A. Pokud ho má tělo nedostatek, dochází k tzv. šerosleposti, tedy horšímu vidění za šera. Šeroslepost je tedy zhoršené vidění při slabém osvětlení, typicky za soumraku nebo v noci. Lidé s touto poruchou se mohou cítit „oslněni tmou“, a trvá jim déle, než se jejich oči přizpůsobí změně světla. Schopnost vidět ve tmě se ale liší člověk od člověka – ovlivňují ji genetické dispozice, věk i některá onemocnění, např. cukrovka (diabetes), která může citlivost tyčinek snižovat.
Co je zelený zákal (glaukom)?
Zelený zákal neboli glaukom je onemocnění oka, které může bez léčby vést až k oslepnutí. Hlavní příčinou je zvýšený nitrooční tlak. V oku se neustále tvoří komorový mok, tekutina, která vyživuje a omývá čočku. Za normálních okolností je tvorba a odtok v rovnováze. Pokud se ale odtok zablokuje nebo se mok tvoří příliš, tlak v oku stoupá. To poškozuje zrakový nerv i zásobení sítnice, a tím dochází k nevratným změnám. Pokud jde o akutní fázi, typickými příznaky jsou bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a tzv. duhové vidění (nezvyklé barevné vnímání). Zelený zákal se vyskytuje častěji u starších lidí než u mladých, protože s věkem stoupá riziko poruch odtoku nitrooční tekutiny.
Jak se zelený zákal projevuje?
První příznaky glaukomu nemusí být vůbec nápadné, a proto se mu říká tichý zloděj zraku. Lidé si často všimnou až později, že se jim zhoršuje zorné pole nebo vnímají světlo a barvy jinak. V akutní fázi se mohou objevit silné bolesti hlavy, záchvaty nevolnosti a vidění barevných kruhů kolem světel. Tlak v oku dokáže lékař změřit speciálním přístrojem – očním tonometrem. Lékař může nepřímo posoudit zvýšený tlak také při vyšetření očním zrcátkem (oftalmoskopem), protože dlouhodobě vysoký tlak viditelně zatlačuje zrakový nerv na očním pozadí. Čím dříve se onemocnění zachytí, tím větší je šance uchovat si zrak.
Léčba a životní styl při glaukomu
Zelený zákal je onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou péči a pravidelné kontroly. Léčí se nejčastěji očními kapkami, které snižují nitrooční tlak. V některých případech je nutný laserový zákrok nebo operace, při které se vytvoří nové odvodné kanálky pro komorový mok. Pacienti by se měli vyhýbat kofeinu (kávě, černému čaji, energy drinkům) a také nadměrné tělesné zátěži, které mohou tlak zvyšovat. Důležitá je i opatrnost při užívání léků rozšiřujících zorničku – každý lékař, který vám nový lék předepisuje, by o vašem glaukomu měl být informován.
Je glaukom dědičný?
Glaukom má určitý dědičný podklad, ale nejedná se o onemocnění, které by se přenášelo přímo z rodiče na dítě. Spíše jde o genetickou predispozici – v rodinách, kde se zelený zákal vyskytuje, je riziko jeho vzniku vyšší. Neznamená to ale, že glaukom musí dostat každý potomek. Kromě dědičnosti hrají roli i další faktory, především věk, riziko cukrovky, vysoký krevní tlak nebo váš životní styl. Pokud se u vás v rodině zelený zákal vyskytuje, jsou vhodné pravidelné oční kontroly, zejména po 40. roce věku, kdy se riziko onemocnění zvyšuje.
Šedý zákal (katarakta) – příznaky a léčba
Šedý zákal (katarakta) je onemocnění čočky, při kterém postupně ztrácí svou průhlednost. Obraz, který dopadá na sítnici, je pak rozmazaný a barvy působí vybledle. Nejčastěji se objevuje u starších lidí – proto se mu říká i stařecký zákal. Může ale vzniknout také vrozeně, po úrazu, při očních zánětech nebo jako komplikace jiných nemocí, například cukrovky.
Jak poznat šedý zákal
Typickým projevem šedého zákalu je zhoršené a rozmazané vidění, jako byste se dívali přes mléčné sklo. Pacienti hůře rozeznávají barvy, vadí jim oslňování a potřebují více světla na čtení. Vidění se zhoršuje postupně a bez bolesti, proto lidé nemoc často dlouho podceňují. Pokud se ale neléčí, může vést až k výrazné ztrátě zraku.
Rizikové faktory vzniku katarakty
Kromě vyššího věku hrají při vzniku šedého zákalu roli i další faktory – kouření, časté vystavování očí UV záření (nepoužívání slunečních brýlí), užívání některých léků (např. kortikosteroidů), úrazy oka nebo dědičné předpoklady. Riziko zvyšují i některé celkové choroby, jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak.
Léčba šedého zákalu
Jedinou účinnou léčbou šedého zákalu je operace. Lékař při ní odstraní zakalenou čočku, která je v tu chvíli jedinou překážkou vidění a nahradí ji umělou nitrooční čočkou. Ta se vybírá podle potřeb pacienta – může zajistit ostré vidění na dálku, na blízko, nebo dokonce kombinovaně. Operace probíhá ambulantně, trvá jen několik minut a vidění se obvykle rychle zlepšuje. Díky moderní medicíně se tak pacientům vrací ostrý a jasný pohled na svět. Dříve byli pacienti odkázáni na speciální brýle (nápadně silná skla), protože oko bez čočky abnormálně láme světlo (extrémní dalekozrakost).
Šmouhy před očima – co jsou zákalky ve sklivci?
Jste ve věku, kdy před očima vidíte nevýrazné šmouhy, pohybující se stíny, poletující vlákna, někdy jakoby řetízkovitě propojené? I když tyto šedivé útvary před okem mohou pořádně vyděsit, jedná se jen o neškodné zákalky ve sklivci. Nejčastěji jde o přirozený projev stárnutí oka. Sklivec, který vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí, postupně ztrácí svou původní gelovitou konzistenci a dochází v něm k drobným degenerativním změnám. Sklivcové zákalky mohou obtěžovat při pohledu na světlé pozadí, např. na oblohu nebo monitor. Pokud se podobné vjemy objeví náhle, doprovázejí je záblesky světla nebo závoj před okem, určitě zbystřete. Pokud šmouhy stále přibývají nebo máte pocit, že vám před očima prší, případně se spojují a vy vidíte šmouhy a saze, může to signalizovat závažnější onemocnění a potíže, jako je krvácení do sklivce. Pokud se před očima začne dělat tmavá rostoucí clona, může jít o odchlípení sítnice. Tento stav už nebezpečný je a může vést až ke slepotě. Vždy je důležité vyšetření očním lékařem k vyloučení závažného očního onemocnění. Ve většině případů jsou černé tečky neškodné, většina lidí zákalky časem přestane vnímat (mozek se je naučí nevidět).
Slepota – vrozená i získaná
Při pojmu slepota se nesetkáte vždy s úplnou ztrátou zraku. Slepota může být vrozená, ale častěji vzniká postupně jako důsledek různých onemocnění. Postihnout může jen jedno oko, celé oko nebo dokonce pouze část sítnice. Pokud je zkalená oční čočka při šedém zákalu nebo dojde ke krvácení do sklivce, světlo nemůže správně dopadnout na sítnici. Stejně tak narušuje vnímání světelných podnětů citlivými receptory odchlípení sítnice. V některých případech je oko na první pohled zcela zdravé, ale problém nastává v očním nervu nebo mozku (mj. úrazy lebky, nádory mozku). Pokud nervová dráha nefunguje, světelný podnět se nedostane dál – podobně jako když se u telefonu přeruší vedení. Tzv. centrální slepota je důkazem, že vidění není jen úkol očí, ale i mozku, který musí signály správně zpracovat.
Věděli jste, že...
Vrozená slepota je stav, kdy dítě přichází na svět bez schopnosti vidět, případně s velmi závažným postižením zraku. Příčinou mohou být genetické vady, poruchy vývoje očí během těhotenství, nitroděložní infekce nebo komplikace při porodu. V některých případech je oko vytvořeno jen částečně nebo vůbec, jindy je problém v sítnici či zrakovém nervu. Takto postižené děti se od začátku učí svět vnímat jinými smysly – hmatem, sluchem či čichem – a často si vytvářejí velmi jemné vnímání okolí. Díky rané podpoře a moderním pomůckám mohou i lidé s vrozenou slepotou vést plnohodnotný život, studovat a pracovat.
Jak zabránit slepotě?
Podle údajů Světové zdravotnické organizace má na světě přes 2,2 miliardy lidí zhoršený zrak a nejméně 43 milionů je nevidomých. Ve většině případů bohužel mohla včasná diagnostika a léčba zabránit trvalým následkům. Pravidelné kontroly u očního lékaře, ochrana očí při práci a rychlé řešení prvních potíží jsou tou nejlepší a nejdůležitější prevencí. I když ne každé oslepnutí lze operací odstranit, existují situace, kdy se zrak po zákroku významně zlepšil – a pro pacienta je to okamžik, který doslova změní život. Pokrok jde neustále kupředu.
Související články
